Vážený pane Hrubý, rozhodně Vám nechci brát váš zasložený důchod. Důchodci, kteří pracují v soukromém sektoru si mohou pracovat podle vlastního uvážení a potřeb. Můj příspěvek byl zaměřen na pracující důchodce, kteří pobírají plat a důchod z veřejných prostředků. A pokud jde o soudce, tak souhlasím s vaším názorem, že hranice by se měla sjednotit na 65 let.

Proč já - soukromník - pracovat mohu a státní zaměstnanec nikoliv? Oba přece zabíráme místo mladým.

  Já jsem neřekl, že by se hranice měla sjednotit na 65 let. Mně naopak tato nerozumně nízká hranice konsternuje. Odpovídá tak době před půlstoletím, nebo spíše před 70 lety.

1. Pane Králíku, jednou budete také důchodcem. Patříte k těm, kteří si - velmi hloupě - představují, že lenošit v důchodu a chodit do parku krmit ptáčky je na další čtvrtstoletí života výborná činnost?

2. Jestli Vám dobře rozumím, požadujete diskriminaci podle věku.

3. Zákon   n e p o s u n u l   žádnou hranici. Žádná totiž neexistovala a neexistující hranici nelze posunout. Takže byste se měl radovat, že nějaká vznikla. A vznikla jen proto, že podle služebního zákona nebude prakticky možné úředníka propustit (ani z důvodů, které jsou pro ostatní zaměstnance zákonným důvodem). Obdobnou hranici mají soudci - ale protože Vám to pod nos nikdo nestrčil, nemůžete se nad tím rozčilovat.

  Pane Králíku, jsem ve svých pětasedmdesáti stále živnostníkem. Za práci si samozřejmě nechám zaplatit, ale pracuji především proto, že bez práce ztratí život smysl (radost z téměř desítky vnoučat je krásná, ale k plnému životu nestačí). Vám to vadí?  Ve svých pětasedmdesáti přispívám (pravda malým podílem a nedobrovolně) státu daněmi, sociálním pojištěním i pojištěním zdravotním. Političtí darebáci zneužijí můj relativně malý příspěvek ke zprůměrování plateb OSVČ, aby mohli daněmi více okrádat (a slavnostně více rozhazovat). Jiní se pohoršují nad mojí chutí pracovat (neb ujídám jiným chlebíčka - jak tvrdili již komunisté). S tím souhlasíte?

   Díky věkovému limitu mám nárok na důchod. Proč mně ho upíráte?  Díky svému zdraví mám chuť do práce - proč mně to chcete znechutit? Co se Vám nelíbí na tom, že si na vlastní důchod stále ještě nemalou částí přispívám?

PS: Věk není a nikdy (alespoň po válce) nebyl zákonným důvodem k ukončení pracovního poměru. Kdekoliv. Dnes chcete právo na práci starším lidem upřít?

Velký problém je i souběh renty příslušníků ozbrojených složek a úřednický plat. Stát se rozhodně nechová jako fungující fa.

Kamarád, jako já ročník 1948 ještě loni vesele pobíral důchod a současně pracoval na MMR. Tolik peněz prý ještě neměl. Říkal.

Jsem o osm let starší a stále pracuji. O mnoho víc peněz jsem dříve také neměl.

Tož ono již mnoho lidí pochopilo, že lepší byznys než podnikat je vstoupit do vedoucích pozic ve státní správě nebo odborů a držet se toho jako ho...no košile. Řadový úředník ať promine. Ale známe to všichni - mladý ambiciózní muž (žena), tu se objeví na ministerstvu, tu jako manažer regionálních fondů EU, pak ho chvilku vyšetřuje policie a ejhle - on je zase po chvíli na pozici náměstka hejtmana. A tak to jde až do... 70 let (ještě že to alespoň takto omezili). Majetky za desítky miliónů, drahá auta, investice do nemovitostí - a šup, takový jedinec se přirozeným úsilím stane vlastně podnikatelem. Doprovodné jevy: loajálnost a "pružnost", příjemný vzhled a asertivní chování... rozvrácené vztahy, milenky a drahé (nezdaněné) dárky, nové stále mladé manželky a neustále malé děti... a pocit nesmrtelnosti a nedostižitelnosti. Není nad to si v sedmdesáti říct - sice jsem se nadřel, ale byl to dobrý a úspěšný život. Dovětek: ale vůbec - vůbec nic jsem za něj nevyprodukoval. P.S.: to není závist, osobně jsem skromný a spokojený.

Když je to tak jednoduché, dělejte to taky tak.